Tato stránka se bude postupně zpracovávat.

Střípky z historie naší farnosti

Úvod

Tyto texty vznikly při příležitosti 1. farního dne v roce 2008, kdy farnost Prušánky slavila 250 let od posvěcení kostela. Texty byly čerpány především z farní kroniky, která byla založena roku 1712, dále z knihy o Prušánkách a z obecní kroniky. Texty a fotografie sestavili Jitka a Petr Omelkovi.

Kostel

Před tím, než byl postavený kostel, patřily Prušánky pod farnost Čejkovice, kde byly vedeny všechny matriky. Toto spojení sahá až do dob středověku, kdy Prušánky, tehdy ještě Prusy, patřily vizovickým cisterciákům a ti byli podřízeni velehradským mnichům.  Klášter ale zaniknul a podle patronátního práva připadl majetek kláštera, tedy i tehdy opuštěná tvrz Prušánky pánům z Kunštátu. (7b) Ti koupili ještě Čejkovice a tím se na několik staletí spojily Prušánky s Čejkovickým panstvím.

Ale teď se vraťme zpět k počátkům našeho kostela.(7c) V té době vládli prokatoličtí Habsburkové a 25% pozemků na Moravě patřilo olomouckým jezuitům, tedy i farnost Čejkovice. Důvodem stavby kostela bylo stále intenzivnější osídlení obce lidmi a to, že věřící museli chodit na bohoslužby až do Čejkovic. Navíc cesta vedla přes pastviska „Drahy“, kde byly vinné sklepy. Prušánečtí se v nich cestou do kostela zastavovali a občerstvovali se. (8a) Mnozí z nich se na bohoslužby nedostavili vůbec.

Obec Prušánky se proto obrátila na olomouckou kolej řádu Tovaryšstva Ježíšova a jejím prostřednictvím na biskupa, aby zde povolili stavbu kaple sv. Isidora. K uskutečnění záměru došlo roku 1712. (10) Plánek kaple nakreslil a stavbu uskutečnil olomoucký zednický mistr Lukáš Lösk. Velikost kaple byla stejná jako střed současného kostela.

Byla postavena v těsném sousedství starého a odnepaměti užívaného hřbitova. (10b) Sloužila 40 let a pro svou zchátralost byla nahrazena stavbou skutečného kostela. Na stavbu kaple i kostela dohlížel P. Jiřík, který ale zemřel těsně před dokončením stavby kostela, která trvala 7 let. Kostel byl zasvěcen opět sv. Isidorovi (11), patronu rolníků, druhým patronem kostela je sv. Martin (12), protože na jeho svátek 11. listopadu 1758 byl kostel vysvěcen.

Víme to z nápisu na stěně ve věži (13), který zaznamenal zednický polír Martin Riška, a který pak téměř o 100 let později přepsal do farní kroniky P. František Vlach, protože na stěně vznikla puklina a po opravě nebylo možno nápis zachovat. Kostel byl vybudován ve stylu vrcholného baroka a na trůnu vládla právě Marie Terezie.

(15) Stavba kostela byla bohužel založena na nepevném slínovitém podloží. Proto se časem objevily ve zdivu pukliny a kostel se začal pomalu rozjíždět. P. Augustin Pinkalský píše roku 1861 o stavu kostela toto: (16) „Vstoupiv do zdejšího Chrámu Páně, nemálo jsem se zarmutil. Nejednou byly jsme v čas služeb Božích kusami z klenutí padající malty pobouřeni, a k útěku z chrámu Páně přinuceni. I z hlavního oltáře, kuse dřeva, (17) ruka neb noha cheruba dolů padali a takto život kněze v nesnáz uvozovali.“

Údajně se chrámové zdi klonily do farské zahrady, což bylo již okem viditelné. Kostel musel být tedy podepřen postupně 7 pilíři. (19a) Každý byl postaven asi ze 7 000 cihel z panské cihelny v Čejkovicích.

(19b) Roku 1880 byla loď kostela stažena železnými táhly a koruna zdiva zpevněna železobetonovým věncem – za pomoci cementu, což se později projevilo zavlháním zdiva. (20a) Tehdy byl také v předsíni pod věží v tzv. žebračce zazděn kamenný kříž, který dali zbudovat manželé Cyril a Marie Trechovi, a který stál původně u kaple sv. Anny směrem na Moravský Žižkov. Kříž je chráněnou movitou památkou.

(21a)Kostel byl mnohokrát opravován. K nejzávažnějším stavebním zásahům došlo po druhé sv. válce (21b), kdy byl kostel poškozen dělostřelbou. Tehdy byl snížen hřeben nad kopulí a udělala se (21c) nová věžička. Kříž ve vrcholu ukoval kovář Ludvík Hromek. (22) Poslední velká oprava proběhla v 90. letech, kdy byly vyměněny krovy, krytina nad kopulí, proběhla sanace zdiva a (24b) byly opraveny omítky. Náklady tehdy převýšily (26) částku 2 mil. korun.