Svátosti

KŘEST DOSPĚLÉHO

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Mt 28,19)

Pokřtít se nechává ten, kdo uvěřil, že Ježíš je Boží Syn, který z lásky k nám přišel na svět, zemřel a vstal z mrtvých. Křtem se dotyčný stává součástí Božího lidu – církve a jsou mu odpuštěny hříchy.

Je třeba:

  • kontaktovat kněze
  • vykonat přípravu (trvá 1-2 roky)

Dospělí se většinou křtí o Velikonocích.

KŘEST DÍTĚTE

„Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim.“ (Mk 10,15)

Křtem se dítě stává dítětem Božím, stává se součástí Božího lidu – církve. Rodiče před Bohem a církví slibují, že dítě vychovají ve víře v Pána Ježíše a budou ho učit milovat Boha a bližního. Dále se při obřadu křtu zříkají zlého a hlásí se k víře církve.

Je třeba:

  • aby alespoň jeden rodič byl pokřtěný katolík
  • aby kmotr(a) byl(a) biřmován(a)
  • kontaktovat kněze alespoň měsíc předem (v nebezpečí smrti dítěte ihned)
  • vykonat přípravu
  • předložit rodný list dítěte, oddací list rodičů, potvrzení o křtu alespoň jednoho rodiče, potvrzení o křtu a biřmování kmotra(y). Pokud nebydlíte v naší farnosti, tak Propuštění ke křtu od duchovního správce v místě Vašeho bydliště.

V naší farnosti se křtí většinou v neděli. Je ale možný křest i ve všední den.

BIŘMOVÁNÍ

„Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ (svátostná formule)

Biřmovaný dostává plnost daru Ducha svatého. V jeho síle usiluje o hlásání Kristovy radostné zvěsti slovem i osobním příkladem.

Je třeba:

  • být pokřtěný katolík
  • připravovat se lze od 14 let. Horní věková hranice není stanovena!!!
  • vykonat přípravu (několik měsíců)
  • předložit potvrzení o křtu

SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ (eucharistie, nejsvětější svátost oltářní)

Při každé mši svaté nasloucháme Božímu slovu v Písmu (bibli) a slavíme poslední večeři Pána Ježíše. Věříme, že Ježíš je zvláštním způsobem přítomen v proměněné hostii a vínu. Přijímáme Kristovo tělo a krev s vděčností za to, co pro nás Pán Ježíš udělal. Věříme, že svaté přijímání člověka přibližuje k Bohu, odpouští hříchy, uschopňuje ke konání dobra. Posilněni jeho přítomností usilujeme žít tak, jak žil on.

Je třeba:

  • být pokřtěný katolík
  • věřit ve skutečnou přítomnost Pána Ježíše v eucharistii
  • před prvním přijímáním se zkontaktovat s knězem
  • nenacházet se ve stavu těžkého hříchu a chodit pravidelně ke zpovědi

Je možné a vhodné, donášet svaté přijímání těm, kteří se již nemohou do kostela dopravit. Nebojte se říct knězi.

SVÁTOST SMÍŘENÍ (zpověď)

„…ať Ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní Tě pokojem…“ (modlitba před udělením rozhřešení)

Hřích je narušením našeho vztahu s Bohem a s druhými. Ve zpovědi vyznáváme své hříchy před knězem, zastupujícím Krista, litujeme svých hříchů a snažíme se stále usilovat o konání dobra a odmítání zla.

Je třeba:

  • být pokřtěný
  • vždy se řádně připravit
  • zbytečně zpověď neodkládat

Zpovídá se před každou mší svatou nebo kdykoliv na požádání.

SVATBA (svátost manželství)

„Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci tě milovat a ctít po celý svůj život…“ (část manželského slibu)

Snoubenci chtějí vstoupit do nerozlučitelného svazku a slíbit si úctu, lásku a věrnost na celý život.

Je třeba:

  • aby alespoň jeden snoubenec byl pokřtěn v katolické církvi
  • kontaktovat kněze minimálně tři měsíce předem
  • vykonat přípravu
  • předložit potřebné dokumenty (upřesní se při prvním setkání s knězem)

V naší farnosti se oddává většinou v sobotu. Obřad je buď při mši svaté (pouze pokud jsou oba pokřtěni) nebo beze mše svaté.

KNĚŽSTVÍ

„Svátostí svěcení se z Božího ustanovení někteří věřící, označení nezrušitelným znamením, stávají posvátnými služebníky, kteří jsou zasvěceni a určeni, aby…v osobě Krista – Hlavy vykonávali úřad učit, posvěcovat a vést, a tak pásli Boží lid.“ (kán. 1008, CIC)

Nestávám se knězem, protože chci pomáhat lidem (to můžu i v jiných zaměstnáních), ale protože mě k této službě volá Bůh.

Je třeba:

  • být pokřtěný a biřmovaný katolík
  • mít maturitu
  • kontaktovat svého duchovního ve farnosti
  • doporučuje se být alespoň pět let po křtu nebo konverzi

Během přijímacího procesu se posuzuje lidská i duchovní způsobilost kandidáta. Příprava trvá většinou šest let v kněžském semináři. Během této formace kandidáti studují katolickou teologickou fakultu.

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

„Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jak 5,14-15)

V případě ohrožení života nemocí nebo pokročilým věkem je vhodné přijmout svátost pomazání nemocných. Přijetí pomazání NEZNAMENÁ, že vždy musíme počítat s brzkou smrtí dotyčného. Proto se tomuto pomazání již neříká „poslední“. Může se přijmout i opakovaně. Je duchovní posilou. A je-li to k prospěchu spásy nemocného, i posilou tělesnou.

Je třeba:

  • být pokřtěný. Pokud dotyčný pokřtěný není nebo je o tom pochybnost, provede se v případě ohrožení života zkrácená příprava a křest.
  • pokud je toho nemocný schopen, tak se vyzpovídat. Pokud není (bezvědomí, zmatenost…), svátost pomazání zprostředkovává odpuštění hříchů
  • kontaktovat kněze. V případě obavy z prodlení ho kontaktovat kdykoliv (nejlépe přes mobil – viz kontakty)

POHŘEB

„Je třeba prokázat našemu zemřelému poslední službu lásky a rozloučit se s ním a odevzdat ho Pánu Bohu…“ (modlitba z pohřebních obřadů)

Křesťanský pohřeb je důstojným rozloučením s naším blízkým. V modlitbách jej odevzdáváme do Božího milosrdenství. S důvěrou, že naše odloučení je jen přechodné, a že se jednou opět shledáme.

Je třeba:

  • pokud možno ještě před návštěvou pohřební služby kontaktovat kněze a domluvit s ním termín a způsob rozloučení.

Rozloučení může být buď při mši nebo beze mše svaté v kostele s následným uložením do hrobu nebo s rozloučením před kremací.

Pokud je pohřeb beze mše (vhodné v případě, že na obřadu budou v drtivé většině lidé neznající katolickou bohoslužbu), můžete si domluvit s knězem zádušní mši svatou za zemřelého v jiném termínu.